Vzbudím se. Sedím. Tvrdá zem. Chlad. Můj dech. Tma. Kde to jsem? Pokus o postavení na nohy je neúspěšný. Bolest. Tvrdý dopad. Větší bolest. Oči si pomalu přivykají na tmu. Vidím… Les. Nekonečný les všude kolem mě. Obklopuje mě. Svírá mě svou nekonečností. Strach. Slzy. Chladné slzy mi stékají po tvářích. Absolutní beznaděj. Ticho však přerušují kroky. Blížící se kroky. Zachránce, či věznitel? Proti slabému světlu měsíce spatřím siluetu. Kráčí ke mně přísným krokem. Strach mě svírá absolutně ve své dlani a nehodlá mě pustit pryč. Silueta je mužské postavy. Zbývají už jen 3 metry, 2, 1… Záblesk ostří… Křik…
